Jaromír Hainc vystudoval Fakultu architektury Českého vysokého učení technického v Praze (diplomní projekt u prof. Jana Bočana). V letech 2005-2006 studoval na Fakultě architektury při Technické universitě v nizozemském Delftu. V roce 2016 úspěšně dokončil doktorský studijní program Architektura a urbanismus: Urbanismus a územní plánování na Fakultě architektury ČVUT v Praze pod vedením doc. Ing. arch. Jana Jehlíka. Ve své disertační práci Vnitřní periferie – studium nově postavených souborů na území Prahy se zabývá urbanistickým řešením soudobých obytných souborů. Zároveň se podílí na výuce Ústavu urbanismu a na vědecko-výzkumné činnosti ústavu i školy.

Jaromír Hainc je autorizovaný architekt. Pracoval na tvorbě podkladových studií větších investičních záměrů. Projektoval rekonstrukce staveb i studie rodinných domů; spolupracoval s developery, s veřejným sektorem i privátními klienty. Podílel se autorsky na tvorbě územních plánů a specializovaných studií do zahraničí (především Irák) v architektonické kanceláři Jiran Kohout architekti s.r.o.

Teoreticky i prakticky se věnuje zejména soudobému městu a urbanismusu – architektuře veřejného prostoru.  Profesně se zabývá tvorbou prostoru a prostředí ve všech měřítcích architektury – od interiéru, přes drobnou architekturu a stavby až po měřítka souborů a měst.

Dlouhá léta byl členem Akademického senátu Českého vysokého učení technického v Praze a dříve byl členem rady Obce architektů, kde se podílel na propagaci architektury. Spojení s nizozemskou scénou udržuje prostřednictvím členství v POLIS – Platform for Urbanism působící na Fakultě architektury při Technické universitě v nizozemském Delftu a udržuje kontakty s mezinárodním sdružením ISUF – International Seminar of Urban Form.

Jaromír Hainc byl mezi roky 2009-2014 asistentem v ateliéru doc. Jana Jehlíka na Fakultě architektury ČVUT v Praze.

Nyní pracuje jako tajemník Sekce plánování města na Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy a je součástí týmu připravující Metropolitní plán. Mezi jeho agendu patří také komunikaci s městskými částmi v hlavním městě, studie a podrobnější dokumentace; stará se o rozvoj mezinárodní agendy a širší spolupráci se zahraničím.

Filosofie

Architektura je jen jedna, je buď dobrá nebo špatná. Takto si někdy sám pro sebe zjednodušuji odpověď na otázku, co je architektura. Ale to je málo. Architektura staví na první místo člověka. Člověk je měřítkem věcí. Urbanismus, architektura, interiér a další disciplíny kreativní tvorby považuji za součást jedné architektury. Jde o měřítko, velikost, proporce, tvar…

Úkol je stejný a proces podobný – vytváření kvalitního prostoru a udržitelného prostředí pro život lidí. To, co je ryzí doménou architektury a kde se nachází její skutečné působení, je tvorba prostoru.

Při uvažování o soudobé architektuře a jejích diskursech mám na paměti text od Ch. Day, který se dá volně parafrázovat tak, že: „Skutečně udržitelná (ekologická) mohou být jen taková místa, ke kterým si lidé dokáží vytvořit vztah a o která budou rádi pečovat , starat se o ně.“ (Ch. Day, R. Parnell: Consensus Design- Socially inclusive process) Nebo-li rozvedeno dál, že nastane vztah mezi fenomenologicky blízkými pojmy a člověk si začne vytvářet vztah k místům svého života (místo – město, doma – domácnost – dům).

Ke každé tvorbě a ke každému úkolu přistupuji poctivě a individuálně. Každá věc a každý úkol je pro mě stejně důležitý, od návrhu „pouhého“ přístřešku garáže až po navržení nové obytné čtvrti.

Naší zemi byl dán mimořádný dar v podobě všudypřítomného genia loci (CH. N. Schulz). Je naší povinností tento duch místa udržovat, dotvářet a kultivovat .

Na základě teoretického studia pod vedením doc. Jana Jehlíka a znalostí prací B. Hilliera (B. Hillier, H. Hanson: The Social Logic of Space) jsem si více a více vědom důležitosti veřejných prostranství – uliček, náměstí, parků a způsobu, jakým jsou k nim přiřazeny jednotlivé objekty – stavby. Předivo uliční sítě vytváří možnosti uzavírání se a otevírání se světu – věčnou dialektiku. Architektura by měla vytvářet prostor pro komunikaci a rámovat několikerý pohled na svět.